Pracovních úrazů meziročně přibylo, odškodnění roste. Poškození ale stále chybují

Podle statistik Českého statistického úřadu loni došlo k 44 933 pracovním úrazům, což představuje 8% nárůst oproti roku 2020. Drtivá většina případů si vyžádala pracovní neschopnost delší než tři dny. Společnost Vindicia, která se zaměřuje na odškodnění po nehodách a úrazech v zaměstnání, uvádí, že stoupla i průměrná částka kompenzace. Vyšplhala se na 548 372 korun. Na ještě vyšší odškodnění dal nedávno vyhlídky judikát Ústavního soudu.

Zatímco celkový počet úrazů se zvýšil, jedno číslo bylo pozitivní. V meziročním srovnání zemřelo o 20 lidí méně, při výkonu zaměstnání přišlo o život 88 osob. Obětem pracovních úrazů náleží odškodnění. Podle statistik společnosti Vindicia se průměrná kompenzace zvyšuje, v roce 2021 činila 548 372 CZK. Zároveň se o ni uchází více lidí, loni o 3 % více než předloni. „Stále se ale setkáváme s tím, že se lidé spokojí se zlomkem částky, kterou by mohli získat. Dělají totiž celou řadu chyb, kvůli kterým o adekvátní odškodnění přijdou, a především vůbec netuší, na co mají vlastně právo,“ říká Tomáš Beck, expert na odškodnění společnosti Vindicia. Na to hřeší i někteří zaměstnavatelé, kteří se v případě úrazu zaměstnance snaží zbavit zodpovědnosti a celou vinu i finanční důsledky svalují na pracovníka.

Beck uvádí příklad skladnice, na kterou se zřítil regál přetížený plechovkami s barvou. Těžce zraněná žena původně čelila okamžité výpovědi a dokonce i požadavku zaplatit 18 000 korun za rozlité barvy. Ze strachu částku skutečně uhradila, poté se však rozhodla bránit. Teprve po zásahu odborníků byla žena přijata zpět, vráceny jí byly peníze za barvy a dosud získala odškodnění přesahující 400 000 korun. Na určení odstupného a kompenzaci ztížení společenského uplatnění ještě čeká.

„V drtivé většině případů má zraněný zaměstnanec právo na odškodnění. Aby ho ztratil či byla částka krácena, musel by výrazně porušit bezpečnostní pravidla, ignorovat interní směrnice, nenosit pracovní pomůcky, popřípadě být během nehody pod vlivem návykových látek,“ upřesňuje Beck. Podle jeho zkušeností je však každý třetí případ komplikovaný přístupem zaměstnavatele či zmateným postupem zaměstnanců. Proces spravedlivého odškodnění brzdí mimo jiné i mýtus rozšířený u firem i pracovníků – že kompenzaci platí zaměstnavatel z vlastní kapsy. Zaměstnanci se následně bojí o odškodnění usilovat, protože nechtějí riskovat ztrátu práce, společnosti se zase nestaví vstřícně vůči statisícovým částkám. Reálně však finanční stránku pokrývá pojišťovna, u které jsou všichni zaměstnavatelé ze zákona pojištěni.

Šanci na vyšší odškodnění otevřel judikát Ústavního soudu

Ačkoliv už nyní přesahuje průměrné odškodnění 500 000 korun, poškozeným se otevřela cesta k ještě zajímavějším částkám. „Novou šanci na vyšší odškodnění pro oběti pracovních úrazů otevřel Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20. Ten konstatoval, že pokud je pro poškozeného výhodnější finančně ohodnotit následky úrazu podle Metodiky nejvyššího soudu, mělo by to být přípustné. V takovém případě kompenzace odráží růst průměrné mzdy, stejně jako u dopravních nehod a je tak výrazně vyšší,“ vysvětluje Beck.

Rozhodnutí by mělo oslabit dosud panující nespravedlnost. Odškodnění je určeno na základě bodů: čím větší jsou následky úrazu, tím více bodů a více peněz. Hodnota jednoho bodu je u dopravních nehod pravidelně navyšována na základě růstu průměrné mzdy, letos tak činí 374,99 korun. U pracovních úrazů je však pevně stanovena na 250 korun.