Odškodnění: jakou roli hraje věk?

Představme si zcela klasickou nehodu: auto jelo po hlavní silnici, jeho řidička vzorně dodržovala povolenou rychlost a její vůz byl v naprostém pořádku. Bohužel mu ale nedal přednost ani šanci reagovat řidič vozidla, které se přiřítilo z vedlejší cesty. Výsledek? Pořádná srážka s následkem těžkých zranění. V autě, které chybující řidič naboural, seděly tři ženy - maminka s dcerou a babičkou. Nejmladší dámě je 25 let, starší 50 let a nejstarší 75 let. V našem modelovém případu utrpěly při této nezaviněné nehodě všechny tři stejná zranění - otevřenou zlomeninu levé nohy, otřes mozku a silné pohmoždění páteře. Znamená to tedy, že spravedlivé odškodnění po dopravní nehodě bude pro všechny stejné?

Není tomu tak.

Situace je totiž složitější.

Systém, na jehož základě je výše kompenzace určována, totiž reálně zohledňuje i věk - a to v oblasti následků na další život člověka.

Pokud by měly všechny dámy stejná zranění a léčba postupovala podobně, získaly by stejné bolestné, které pokrývá přímé následky úrazu. Objektivní rozdíl by pak představovala náhrada ušlé mzdy, pokud by některé z žen pracovaly a jiné ne.

Zásadní je ale právě hodnocení trvalých následků. Zde má částka kompenzovat to, jak nehoda a úraz změnily život postiženého člověka. Jestli může dále pracovat, provozovat své oblíbené sporty, chodit za kulturou, obejít se ve svém běžném provozu bez nutnosti asistence. A v tomto případě už se věk zohledňuje.

V našem modelovém případu tří identických žen, které se liší jen věkem, by byla částka jak navýšena, tak i poměrně značně ponížena. Systém totiž kalkuluje s tím, že mladší člověk prožije se svým omezením daleko více let, takže

Jako referenční bod vezměme padesátiletou dámu. Přísluší jí částka X. Její 75letá maminka bohužel bude mít na základě záporného koeficientu (modifikační koeficient) peníze o 20 % ponížené. Pokud by byla dáma ještě starší (nad 85 let) jednalo by se dokonce o 30% srážku. Zato pětadvacetiletá dcera získá díky modifikačnímu koeficientu o 20 % více!